Před něco více než čtyřmi lety uveřejnil CounterPunch článek, který jsem napsala na základě mé návštěvy mezinárodní konference konané v Tripolisu, o Mezinárodním trestním soudu. V okamžiku, kdy se ICC začal používat, kdy lze předvídat, že bude použit pro ospravedlnění agrese NATO vůči Libyi, včetně cíleného pokusu zavraždit Muammara Kaddáfího nebo pozemní invaze s cílem ho zajmout, je myslím vhodná situace se k tomuto článku vrátit – DJ
Rok za rokem jsou lidé v arabských zemích bezmocnými diváky pokračující destrukce Iráku a Palestiny prováděné Spojenými státy a Izraelem. Jsou svědky toho, jak jsou vražděny bombami rodiny v Afghánistánu, Iráku a Libanonu. Vidí, jak jsou Arabové mučeni a ponižováni v Abu Ghraib a na Guantanamu. Vidí, jak Izrael pravidelně provádí „cílené“ vraždy na okupovaných územích (kdy rozsévá smrt kolem údajných cíl), zatímco rozšiřuje své ilegální osady na půdě patřící Palestincům. Pravděpodobně nikdo jiný nemá větší důvod toužit po nestranném systému mezinárodní spravedlnosti. Ale kde ho hledat?
No, a co Mezinárodní trestní soud (ICC)? ICC má údajně trestat pachatele válečných zločinů a zločiny proti lidskosti. Funguje od července 2002, ale jen zřídka se mu dostane tolik pozornosti, jako během sympózia pořádaného v polovině ledna v Akademii postgraduálních studií v libyjském hlavním městě Tripolisu. Základem dvoudenních diskusí o „ambicích, realitě a budoucích vyhlídkách“ ICC byla otázka: Je ICC prvním dětským krůčkem k mezinárodní spravedlnosti? Nebo je to pouze další prvek západní „měkké moci“ uplatňované na malé země?
Ačkoliv libyjský vůdce Muammar Kaddáfí vyjádřil posledně uvedený názor, většina právních expertů a akademiků – z Libye a dalších arabských zemí, ale také z Evropy, Číny a jižní Ameriky – měla tendenci klonit se k prvně uvedenému názoru. Ačkoliv nikdo nepopřel evidentní nedostatky ICC, právníci a právní teoretici obecně to považují za „lepší než nic“ a poukazují na to, že demokratické právní systémy se vyvinuly z institucionalizovaných mocenských vztahů směrem k větší spravedlnosti.
Selektivnost
Mezitím se otevřela nová válečná fronta. Na nátlak Spojených států provedla Etiopie invazi do Somálska, aby tam obnovila pořádek. Americká vojenská letadla bombardovala prchající členy Islámské soudní rady, kterým se teprve nedávno podařilo ukončit klanové boje, které pustošily Mogadišu zhruba patnáct let. Nově dosazený USA podporovaný prezident, 73 letý Abdulli Yusuf Ahmed, oznámil, že s poraženými islamisty žádné „rozhovory“ nebudou a musí být zlikvidováni.
A nyní byl mezi válečné zločiny uvedené v Římském statutu, kterým se ICC řídí, zařazen tento (článek 8.2.b.xii): „Prohlášení, že nebude udělena milost“. To je přesně to, co dělali Etiopií a USA podporovaní dobyvatelé. Ale nebyla šance, že by se ICC tímto posledním projevem mezinárodního zločinného jednání zabýval.
Skutečně, po čtyř a půl letech existence vzal ICC do vazby pouze jednoho podezřelého: Thomase Lubangu Dyilo, šéfe povstaleckých milicí v neproniknutelném pralese Ituri ve východní části Demokratické republiky Kongo (bývalém Zaire). Je zadržován podle článku 8 (válečné zločiny), paragrafu 2.e.vii, na základě obvinění, že verboval děti mladší 15 let pro boj v jeho milicích.
| < Dozadu | Dopredu > |
|---|








