Falešné představy Bruselu o Bělorusku

A v demokratickom Belgicku už viac ako polroka nevedia zostaviť vládu.
Je těžké sedět v Bruselu a na dálku soudit, jaká je běloruská společnost.
To se pak příslušní odborníci diví, jak mohl Alexander Lukašenko získat zdrcující
vítězství v prezidentských volbách, napsal německý liberální časopis Der Spiegel.

Bruselská mašinerie požaduje na Minsku více demokracie, což si představuje jako vítězství opozice, té opozice, kterou všemožně hýčká.
Není však schopna pochopit, že většině Bělorusů současný stav vyhovuje a že jsou na něj svým způsobem hrdi.

Brusel se vzrušuje rozehnanou opoziční demonstrací, které se prý zúčastnilo až 10 000 lidí, a vůbec si neklade otázku, proč se demonstranti vůbec sešli, přesněji - kdo jim zaplatil, aby se pokusili zahájit další barevnou revoluci.

Brusel dává najevo rozhořčení, které si ovšem odpustil, když v Londýně policie útočila
na studenty a jednoho z nich - invalidu - bezdůvodně srazila z kolečkové židle.
To asi byl humanitární zásah.

Demonstrace v Minsku byla potlačena opravdu tvrdě, policie dopředu všechno věděla a připravila se. Zvládla najatou masu.
Z Bruselu nakonec zazněl hlas, že z běloruských voleb prý zůstal špatný pocit.

Ten ovšem nesdílejí třeba běloruští penzisté - je jich na 2,5 milionu - kterým zvýšil Lukašenko před volbami penze o pětinu. Kde na to prezident vzal, když celou Evropou obchází strašák škrtů, kdy se hroutí veřejné výdaje?

Co víc - letos se zdvojnásobí platy lékařů a učitelů. To prostě nemá obdoby na celém světě.
V Bělorusku panuje stabilita a mírná prosperita, uvádí Spiegel. Ekonomika od roku 2005 vzrostla o třetinu.

Zemědělský export se za posledních devět let zvýšil šestkrát, výkonnost zemědělství roste tak, jak je průmysl stačí zásobovat moderními traktory a dalšími zemědělskými stroji, jak roste výroba hnojiv. Obojí se také vyváží. A samozřejmě zbraně, Bělorusko bylo zbrojnicí už za sovětské éry.

Běloruský institut strategických studií není placen z Minsku, sídlí v Lotyšsku.
O to zajímavější jsou jeho výzkumy.
Poslední krátce před volbami ukázal, že 51 % Bělorusů si myslí, že jejich země se vyvíjí uspokojivě. Před devíti lety to bylo 38 %. Zvýšení Institut vysvětluje loajalitou mladých lidí k Lukašenkovi - založenou na příznivém ekonomickém vývoji.

Bělorusové se nejčastěji srovnávají s ostatními postsovětskými republikami
a zjišťují, že mají zdaleka nejvyšší životní úroveň. Svého prezidenta za to uznávají,
nechtějí do čela státu pustit někoho, koho vlastně neznají.

Netuší, jaké má opozice ekonomické schopnosti. Z příkladů dalších evropských států se obávají, že tyto schopnosti se ohraničují úmyslem privatizovat - tedy, lidově řečeno, krást.

Mnozí lidé si uvědomují, že sovětský systém nebyl tak špatný, říká minský politolog
Pavel Morosov. Prezidenta chápou jako plavce, který z jedné strany odolává vábení
bruselských sirén a z druhé mručení ruského medvěda.

Mezi lidmi panuje přesvědčení, že Brusel i Moskva chtějí jediné, urvat si kus průmyslové kapacity, která za Lukašenka zůstává státní a pracuje na sociální výhody lidí.
Bělorusové vidí, že EU i Rusko zaznamenávají velkou nezaměstnanost,
což v Bělorusku není.

Prezident kromě toho dokázal v zahraničí získat respektované partnery -
Venezuelu, Írán a hlavně Čínu. Ta modernizuje silnice a letiště v Minsku.
Všechny tři země zvyšují dovoz běloruského zboží.

O situaci v Bělorusku celkem jednoznačně vypovídají i depeše amerických diplomatů,
jak je odtajnil server WikiLeaks.

V roce 2006 napsal americký velvyslanec George Krol:
- "Podpora Lukašenka je stabilní, jeho režim lze označit za silný. Jen Bruselu to nedochází, příliš si libuje ve svých falešných představách..."